V roce 1981 se mladoboleslavský tým s oficiálním označením AZNP stal mistrem Evropy cestovních vozů. Výrazně k tomu dopomohlo trio jezdců Břetislav Enge, Zdeněk Vojtěch, Jan Šenkýř, které doplňoval ještě Václav Bervid. Střídali se ve dvou vozech, k titulu navíc přispěla i posádka Ústředního autoklubu ve složení Petr Martinovský, Josef Michl a Oldřich Vaníček.
„Byli jsme za exoty zpoza železné opony,“ říkal Břetislav Enge.
Ale za neskutečně rychlé exoty.
Závodilo se i na ikonických okruzích v Monze či v Silverstone, jedna ze zastávek šampionátu byla v Brně. Čechoslováci pravidelně vítězili v první divizi do 1300 ccm, připsali si tu sedm výher z osmi klání, která obvykle měřila 500 kilometrů. Do souboje továren se přitom započítávalo sedm nejlepších výsledků, a tak na konci mistrovství došlo k paritě, když sedm triumfů měla také značka BMW, která pro změnu kralovala divizi 5.
K rozuzlení a udělení titulu proto posloužilo pomocné kritérium, tedy výsledek z osmého závodu. A tam se škodovka mohla pochlubit třetím místem, které v závěrečném klání v Zolderu získala Martinovského parta, posádky AZNP totiž skončily předčasně.
„Tři kola před koncem závodu se mi povedlo i se špatně fungujícími zadními brzdami předjet jednu alfu, naše posádka tak skončila na třetím místě. Že to znamenalo evropský triumf, nikdo z nás v tu chvíli nevěděl,“ vzpomínal Michl.
Popravdě závodní tým musel bojovat na dvou frontách, protože socialistické vedení automobilky nebylo příliš „výletům za čáru“ nakloněno, a tak úspěšní reprezentanti častokrát naráželi na zdlouhavou byrokracii. Tu chyběl podpis ředitele, tu se přijelo na závody až těsně před tréninkem. Tu nesměl vycestovat mechanik se specializací na motory.
Na závod do Rakouska se nejelo vůbec…
„Někomu možná připadalo nudné, že jezdíme od závodu k závodu a neustále vyhráváme divizi. Možná se někdo usmál, když slyšel, že nám konkurovalo pouhých pět vozů. Nikdo si však neuvědomil, že k tréninku nastoupilo třeba i šedesát vozů, ale do závodu se kvalifikovalo čtyřicet. Už to byl s třináctistovkovým motorem úspěch. Zasvěceným by však o našem výkonu víc řeklo umístění v absolutní klasifikaci. Pokaždé jsme se v ní probojovali do desítky, jednou dokonce byli druzí (ve Vallelunze). To s třináctistovkovým motorem považuji za senzaci,“ popisoval v knize Století s vavříny Zdeněk Vojtěch.
Po úspěšné sezoně však Škodě 130 RS skončila homologace a evropského šampionátu se už dál neúčastnila.
K článku zatím nejsou žádné komentáře.
