Graf zachycuje denní průtok plynu předávací stanicí Budince ne slovensko–ukrajinském pomezí. Kyjev hned dvojitě strádá kvůli svému ukončení tranzitu ruského plynu letos začátkem roku. 

Ukrajina navyšuje svůj odběr plynu ze Slovenska či Maďarska poté, co ruské síly zahájily letos v lednu intenzivní sérii raketových a dronových útoků na ukrajinské plynové zásobníky, včetně těch na západě země, ve Lvovské oblasti. 

Po útocích ztrácený plyn musí Kyjev zjevně kompenzovat právě vyšším dovozem ze Slovenska či Maďarska.

Jde o paradoxní situaci, neboť obě země jsou s Kyjevem ve střetu právě ohledně plynu. Vadí jim právě to, že Kyjev od začátku letošního roku neumožňuje přepravu plynu přes své území. Ukrajina se obává, že by nadále šlo o plyn ruský. Také chce odebírat více plynu amerického, zkapalněného, aby se vemluvila do přízně prezidentu Trumpovi. 

Jenže ukončení tranzitu povzbuzuje Rusy k útokům na ukrajinskou plynovodní síť, neboť nyní již nemají, co ztratit, když jí ruský plyn stejně neteče. 

Navíc, co hůř, Ukrajina už nemůže z tranzitu odebírat plyn sama pro sebe. Dokud tranzitem tekl ruský plyn, jeho část si brala pro sebe. Nakoupila jej oficiálně třeba od Slovenska, kam už tedy ovšem nikdy nedotekl. Kyjev si jej jakoby odčerpal pro sebe ještě na ukrajinském území. Tomuto režimu se říká virtuální zpětný tok, protože ruský plyn – mezitím koupený už Slovenskem, tedy obchodně již plyn slovenský – proudí jakoby, tedy virtuálně, zpětně, ze Slovenska na Ukrajinu. 

S ukončením tranzitu ruského plynu však Kyjevu skončila možnost ruský plyn v rámci virtuálního zpětného toku odebírat. A čelí tedy také, jak víme, intenzivnějším útokům na svoji plynovodní infrastrukturu. 

Z obou těchto důvodů musí ve zvýšené míře dovážet plyn ze Slovenska či Maďarska. A patrně také narůstá pravděpodobnost, že se tranzit přes ukrajinské území zase poměrně brzy obnoví; i s tím rizikem, že jím poteče ruský, a nikoli třeba ázerbájdžánský plyn.