Čtyřnozí domácí mazlíčci nás často provázejí životem jako nenahraditelní společníci a pomocníci. Přestože nám přinášejí hlavně radost, nelze opomenout, že se občas mohou „utrhnout ze řetězu“ a způsobit škodu. Ať už jde o pokousaného pošťáka, poškrábaný lak na vozidle nebo vysklené okno, je třeba si položit otázku – kdo bude za takovou škodu odpovědný? Bude to vlastník zvířete, nebo osoba, která jej zrovna vyvedla na procházku?
Kdo je odpovědný za škodu?
Právní úpravu škody způsobenou zvířetem nalezneme v ustanovení § 2933 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Podle občanského zákoníku obecně platí, že pokud způsobí škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo či uprchlo. Jedná se o případ objektivní odpovědnosti, což znamená, že povinnost nahradit škodu nastává bez ohledu na to, zda osoba odpovědná za zvíře jednala zaviněně, nebo zda porušila určitou (zákonnou či smluvní) povinnost.
Povinnost vlastníka k náhradě škody je tedy velmi přísná, jelikož nebere v potaz, zda má vlastník nad zvířetem dohled a řádně jej vykonává, či nikoliv. Současně je důležité zmínit, že spolu s nezletilým dítětem (jako vlastníkem zvířete) bude mít povinnost nahradit škodu i jeho zákonný zástupce, neboť ten bude zpravidla považován za osobu, která zvíře chová. Osoba, které bylo zvíře svěřeno nebo která zvíře chová, má totiž ze zákona povinnost nahradit škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem. V neposlední řadě je dobré vědět, že právní úprava náhrady škody způsobené zvířetem míří nejen na domácí zvířata, ale i na zvířata chovná či divoká.
Podmínky vzniku odpovědnosti a rozsah náhrady
Ke vzniku povinnosti nahradit škodu způsobenou zvířetem je potřeba naplnit tři základní podmínky: (i) musí dojít k chování zvířete, které má pudový nebo volní charakter, dále (ii) musí dojít ke vzniku škody a současně (iii) musí existovat příčinná souvislost mezi chováním zvířete a vzniklou škodou. Odpovědnost se tedy nezakládá na jakémkoliv zavinění, ale na holé skutečnosti, že škoda vznikla v důsledku chování zvířete. Splnění všech těchto tří podmínek nicméně bude muset u soudu prokázat poškozený. Pokud se mu to podaří, bude pak mít škůdce povinnost nahradit nejen vzniklou majetkovou škodu, ale i nemajetkovou újmu.
Ukážeme-li si to na příkladu – pokud dojde k vážnému zranění poškozeného v důsledku psího kousnutí, bude mít poškozený nárok nejen na náhradu hodnoty roztrhaného oblečení, ale také na bolestné a případně i na náhradu za ztížení budoucího společenského uplatnění. Škůdce (zpravidla vlastník zvířete) se bude schopen zprostit své odpovědnosti pouze naplněním liberačního důvodu obsaženého v § 2934 občanského zákoníku.
Možnost liberace: zvířata služební, hospodářská a asistenční
Pokud domácí zvíře slouží svému vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti, k obživě nebo jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením (tedy jako zvíře asistenční), má vlastník, chovatel či osoba, které bylo zvíře svěřeno, možnost se zprostit své odpovědnosti naplněním liberačního důvodu dle § 2934 občanského zákoníku. Ten bude naplněn, pokud dotyčný prokáže, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti.
Míra pečlivosti při dozoru nad zvířetem bude vždy posuzována individuálně. Zpravidla však bude přihlíženo k okolnostem, které jsou obvyklé pro určitý druhu zvířete (např. tendenci ke splašení u koňů či k útoku u psů), ale i ke konkrétním vlastnostem daného zvířecího jedince a ke konkrétním okolnostem provázejícím vznik škody. Vyšší nároky na dozor tak budou vyžadovány například po majiteli zvířete, který se s ním pohybuje v místě zvýšeného výskytu osob či vozidel, nebo pokud s chováním či ovladatelností zvířete již byly v minulosti určité problémy.
Zmíněný liberační důvod se uplatní jen na domácí zvířata a nemůže být použit, pokud újmu způsobí zvíře divoké (např. pštros chovaný na maso na pštrosí farmě nebo liška chovaná pro kožešnické účely). V praxi se tak zmíněný liberační důvod uplatní především u vodících psů, služebních psů (užívaných k plnění úkolů ozbrojených sborů), koní užívaných k lesním pracím či při výkonu policejní služby, zvířat chovaných pro hospodářské účely, ale i zvířat soužících jako placené atrakce (např. cirkusoví poníci).
Závěr
Pro předcházení vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem bude vždy klíčová prevence. Vlastníci či chovatelé by tak měli včas přijímat vhodná opatření (odpovídající druhu zvířete a místním podmínkám) k tomu, aby minimalizovali riziko vzniku škody. Pokud by náhodou došlo ke svémocnému odnětí zvířete vlastníku či chovateli, bude tato třetí osoba povinna nahradit škodu způsobenou zvířetem sama, pokud vlastník nebo chovatel prokáže, že svémocnému odnětí zvířete nemohl rozumně zabránit.
JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM., zakladatel advokátní kanceláře Matzner & Vítek