Do roku 2030 musí cena emisní povolenky pro domácnosti stoupnout minimálně na 250 eur za tunu oxidu uhličitého (či ekvivalentu) vypuštěnou do ovzduší. Tak zní klíčový závěr letošní dubnové studie Institutu pro ekonomii energií (EWI) při Univerzitě v Kolíně nad Rýnem (viz obrázek níže).

Čtveřice autorů studie připouští, že taková cena výrazně překračuje cíl Evropské komise ve výši 45 eur za jeden kus povolenky pro domácnosti. Jejich odhad ceny povolenky, o němž sice říkají, že je třeba jej interpretovat jako možný scénář, opírají o elementární, těžko zpochybnitelnou ekonomickou a řekněme i behaviorální logiku.

Tato logika předně vychází z poznatku, že krátkodobé mezní náklady snížení emisí v segmentu konečné spotřeby jsou v EU vysoké. Mezní náklady snížení emisí představují výdaje nutné k tomu, aby se zamezilo vypuštění jedné dodatečné tuny oxidu uhličitého (či ekvivalentu) do ovzduší.

Co to znamená v praxi?

Jak autoři studie poznamenávají, zejména stavby napříč Evropou jsou takového rázu, že je v souhrnu třeba nákladných investic, navíc realizovaných rychleji než doposud, aby byly plněny klimatické cíle typu toho vtěleného do programu Fit for 55. Aby byli lidé k takovým investicím – například do tepelných čerpadel nebo do renovací budov – v dostatečné míře pobídnuti, musí tomu odpovídat cena povolenky.

Jinými slovy, jen dostatečně drahá povolenka pro domácnosti přiměje lidi k zásadní změně chování. Emisní povolenku pro domácnosti si prostě představme jako poměrně vysokou daň, kterou daná domácnost bude platit tak dlouho, dokud zásadně nezmění své chování. Bez této změny chování nebudou plněny ambiciózní cíle Fit for 55 a celého Green Dealu EU, protože proces dekarbonizace bude probíhat pomaleji.

Politici a další lidé, kteří chlácholí, že povolenka pro domácnosti zdraží vytápění snesitelně, stejně jako snesitelně, o pár korun na litr, prodraží pohonné hmoty, nechápou smysl a širší kontext zavádění povolenek. Neporozuměli tomu, že už nyní je například Německo – vedoucí ekonomika EU – ve skluzu v plnění dílčích klimatických dílů Green Dealu. Proto musí být povolenka pro domácnosti – s níž se má obchodovat na úrovni celé EU, tedy bude jedné ceny pro celou EU – dostatečně drahá, aby k plnění klimatických cílů přiměla vskutku razantně.

Lidem napříč EU musí zkrátka vytápění uhlím či plynem nebo benzín a nafta zdražit natolik, aby zásadně změnili své chování. Aby masově renovovali příbytky, pořizovali tepelná čerpadla a kupovali elektromobily. Bez této plošné celounijní změny chování dále nebudou plněny cíle programu Fit for 55 nebo celého Green Dealu.

Ano, zde je samozřejmě možné, že části veřejnosti budou nákupy čerpadel nebo elektromobilů dotovány – právě z výnosů z povolenek. Spíše však půjde hlavně o sociálně slabší domácnosti. Břímě emisních povolenek pro domácnosti tak ponese střední třída.

Navíc, o tom, co se zadotuje, a co nikoli, bude z definice rozhodovat úředník od stolu, nikoli tržní mechanismus. Bude tedy rozhodovat byrokrat, obecně náchylný k podlehnutí lobbistickým nebo korupčním tlakům, navíc mnohdy mentality „úředního šimla“, která brání rozvoji tolik potřebných inovací. Prostě jde o další masivní přerozdělování, jehož už nyní až příliš rozsáhlá míra zásadně přispívá ke ztrátě konkurenceschopnosti EU a jejího podílu na globální ekonomice.

Samotné další zdražení například pohonných hmot relativně vůči situaci v USA či v Asii povede k další ztrátě globální konkurenceschopnosti firemní a podnikové sféry EU, která už nyní čelí suverénně nejdražším emisním povolenkám – těm pro průmysl. Tedy i proto suverénně nejdražším energiím jako takovým.

Ale hlavně: i když se nakrásně ten či onen člověk nakonec dočká dotací z výnosu z emisních povolenek pro domácnosti, třeba na čerpadlo, nic to nemění na tom, že prvotní šok z drahé povolenky jej tak jako tak zasáhne. Jinak by přece ani neměl motivaci dotované čerpadlo chtít. Proto povolenky mohou vyvolat trvalejší inflační tlaky, neboť alespoň přechodně povedou k růstu životních nákladů, tedy potenciálně k tlaku na růst mezd. Mohou také nahnat další „vodu mlýn“ politickému extrému, který bude jistě kapitalizovat šok veřejnosti z drahé povolenky, i kdyby měl být jen přechodný.

Ti, kdož říkají, že povolenky zdraží život lidem prakticky neznatelně, tak vlastně praví, že nebudou plněny klimatické cíle EU.

K tomu, aby tyto cíle plněny byly, je třeba drahých povolenek.

Pokud bude povolenka stát třeba kolem zmíněných 250 eur, pohonné hmoty v Česku zdraží o zhruba 18 Kč/l. To už je nárůst, který četné domácnosti přiměje k zásadní změně chování. Začnou místo auta se spalovacím motorem více využívat bicykl, vlak, MHD nebo onen elektromobil. Což vše omezí fosilní emise a pomůže EU dekarbonizovat.

Pokud pohonné hmoty zdraží o dvě nebo tři koruny na litr, domácnosti své chování prakticky nezmění. A klimatické cíle EU nebudou plněny.

Takže ano, povolenka pro domácnosti může stát 45 eur. Může stát klidně i 10 eur. Její cena je umělá. Pokud ale bude stát 45 eur, nafta či benzín podraží o nějaké tři koruny na litr. Pak tedy nebudou klimatické cíle plněny a systém povolenek bude z hlediska boje s klimatickou změnou vlastně k ničemu.

Proč nákladně zavádět něco, co je k ničemu…? To nedává smysl ani v Bruselu.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank