Den matek sice nedosahuje komerčního rozměru Valentýna či MDŽ, přesto představuje pro český maloobchod výrazný sezónní impuls. Letos Češi podle odhadů utratí za dárky pro maminky až 470 milionů korun – o dvacet milionů více než loni. Nejčastěji sáhnou po květinách a bonboniérách, tedy dvou komoditách, jejichž ceny rostou rychleji než kariéra žen po rodičovské.

Vzhledem k tomu, že 95 % květin prodávaných v Česku pochází z dovozu – především z nizozemských a německých burz – jejich cena odráží sezónní výkyvy, ale i růst cen energií a nákladů na logistiku. Letos na jaře se cena jedné růže blížila hranici sta korun.

Češi za květiny loni utratili rekordních 18,1 miliardy korun, průměrná roční útrata na osobu tak činila 1 664 korun. Hnacím motorem není jen síla emocí, ale i inflace a zvýšení DPH. I když celková inflace v dubnu zpomalila na 1,8 % – nejnižší hodnotu za více než sedm let – zákazníci v květinářstvích to příliš nepocítí. Podobně jsou na tom čokolády, jejichž cena meziročně vzrostla o téměř 34 %.

Ale co když většina matek letos místo další kytice ocení spíš něco trvalejšího? Například příležitost k návratu do práce – za podmínek, které jim umožní skloubit profesní a rodinný život?

Na rodičovské dovolené je v Česku více než 260 tisíc žen. Mužů sotva pět tisíc. Česká rodičovská sice patří k nejdelším na světě, ale současně k těm nejméně flexibilním. Více než polovina žen zůstává doma bez jakéhokoliv pracovního úvazku – ne z vlastní volby, ale kvůli nedostatku možností.

Počet žen pracujících na částečný úvazek v Česku sice pozvolna roste – ke konci roku 2023 jich bylo 13,7 % – přesto jsme v evropském srovnání stále hluboko pod průměrem: v rámci EU využívá zkráceného úvazku průměrně 27,9 % žen. Zatímco západoevropské země vnímají flexibilní formy zaměstnání jako běžný nástroj podpory pracujících rodičů, Česko v tomto ohledu zaostává. Částečné úvazky bývají častým tématem v politických debatách i firemních strategiích, ale jejich reálná nabídka zůstává výrazně omezená. A to navzdory tomu, že poptávka je zřejmá: téměř 40 % žen pečujících o malé děti by rádo pracovalo alespoň na poloviční úvazek.

Trh jim ale zpravidla šanci nedá. A výsledek? Nejen ztráta profesního tempa, ale i vytržení z oboru, izolace od kolegů a odříznutí od technologického vývoje.

Podle analýzy přichází stát kvůli nevyužitému pracovnímu potenciálu žen ročně přibližně o 10 miliard korun. Nejde tedy jen o individuální příběhy matek, ale o systémový ekonomický problém. Ztrácí zaměstnavatelé, ztrácí státní rozpočet – a především ztrácí ženy, které ne vždy mají férovou možnost návratu.

Možná bychom si proto letos na Den matek měli položit otázku, zda místo importované růže za stovku nedat matkám něco hodnotnějšího: skutečnou možnost rozhodnout se, jak a kdy chtějí pracovat.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank