Ještě před pár desetiletími jsme se báli, že nás bude na
planetě příliš. Obavy z přelidnění byly součástí veřejné debaty, učebnic i
politických rozhodnutí. Známým příkladem je čínská politika jednoho dítěte,
zavedená právě proto, aby se růst populace udržel na uzdě. Když svět v roce
2022 překročil hranici osmi miliard obyvatel, média to připomínala jako další
mezník v příběhu nekončícího růstu. Jenže krátce nato začala Čína, ještě
nedávno symbol populačního boomu, poprvé v moderní historii hlásit úbytek obyvatel.
A nebyla sama. Může mít Elon Musk pravdu, když říká, že „klesající
porodnost je zdaleka největším nebezpečím, kterému civilizace čelí“?

Dnes už víme, že porodnost klesá prakticky všude, nejen ve
vyspělých ekonomikách. Celosvětová míra plodnosti se od roku 1990 propadla z
více než tří dětí na ženu na dnešních 2,25. A polovina zemí světa je už pod
hranicí 2,1, tedy mírou obnovy populace. Pětina států klesla ještě hlouběji,
pod 1,4 dítěte na ženu. Tam už začíná působit fenomén, který demografové
nazývají past nízké plodnosti. Společnost si na malé rodiny zvykne natolik, že
ani výrazné finanční pobídky či jiné státní programy nedokážou trend zvrátit.
Japonsko do podpory porodnosti investuje ekvivalent stovek miliard korun ročně,
a přesto se jeho porodnost dlouhodobě drží u dna.

Pokud se podíváme do budoucnosti, nečeká nás náhlý zlom, ale
spíš dlouhý a vytrvalý proces, který bude rok od roku více cítit v každodenním
životě i ekonomice. Méně narozených dětí znamená méně lidí v produktivním věku
o dvacet či třicet let později. Tím se snižuje počet pracovníků, kteří by mohli
tvořit nové nápady, zakládat firmy, vyrábět, prodávat a spotřebovávat. Zmenšuje
se motor, který táhne ekonomiku kupředu.

Stárnoucí populace má navíc jinou strukturu potřeb a
chování. Starší lidé obvykle méně utrácejí, více spoří a častěji využívají
zdravotní péči. Spotřební koš celé země se tak postupně změní, stejně jako
atmosféra ve společnosti. Místa, kde dnes stojí školky a dětská hřiště, mohou
být v budoucnu nahrazena domovy pro seniory a zdravotnickými zařízeními.

Podle Oxford Economics dosáhne světová populace ve svém
základním scénáři vrcholu kolem poloviny století a v roce 2060 bude čítat 10,2
miliardy lidí. Tento vývoj bude probíhat v kulisách rychlého stárnutí a
zpomalujícího růstu pracovní díly. Hlavní ekonomické dopady půjdou třemi
kanály: méně mladých pracovníků oslabí inovace, starší populace utlumí poptávku
a menší počet lidí v produktivním věku zvýší tlak na veřejné
finance. Regionálně se příběh bude vyvíjet různě. Západní Evropa, Severní
Amerika a Čína už prošly svým demografickým vrcholem, zatímco Latinská Amerika
a části Asie nejsou daleko za nimi. Naproti tomu Afrika má před sebou ještě
několik desetiletí demografického růstu. Ale ani africký boom není bez rizika,
vysoký počet mladých lidí bez odpovídajícího vzdělání a pracovních příležitostí
může být spíš zdrojem napětí než prosperity.

Česká republika patří k zemím, které dopady stárnutí pocítí
silně. Průměrný věk už přesáhl 43 let a více než pětina obyvatel je starší 65
let. Statistici odhadují, že v polovině století připadne na každých sto
pracujících až devadesát nepracujících. To znamená extrémní tlak na veřejné
finance, důchodový systém i zdravotnictví. Počet seniorů vzroste ze současných
2,3 milionu na více než tři miliony už kolem roku 2060. Přitom plodnost se
dlouhodobě drží kolem 1,5 dítěte na ženu, a věk prvorodiček se stále zvyšuje,
dnes už přesahuje 29 let.

Příčin nízké porodnosti je celá řada. K těm dlouhodobým
patří vysoké ceny bydlení, proměna pracovního trhu a touha po dosažení profesní
stability před založením rodiny. Události posledních let (pandemie, válka na
Ukrajině, energetická krize a vysoká inflace) tento trend jen prohloubily. Lidé
se do rodičovství pouštějí opatrněji, protože mají pocit, že budoucnost je méně
předvídatelná než kdy dřív. Přidávají se i kulturní změny: vstup do manželství
už není samozřejmostí, roste počet singles a i páry, které děti chtějí, je
často odkládají na pozdější věk. Výsledkem je méně dětí, než by bylo potřeba k
zachování populační rovnováhy, a to se promítne do ekonomiky v příštích
desetiletích.

Přelidnění se tedy, navzdory obavám minulého století,
nedočkáme. Spíš se musíme připravit na to, že lidí bude ubývat a společnost
stárnout. Pokud se s tím ekonomiky nenaučí pracovat – například skrze růst
produktivity a technologické inovace – čeká nás éra pomalejšího růstu, vyšších
daní a napjatých veřejných rozpočtů.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom,Trinity Bank