Paul Krugman na svém blogu píše o rozhovoru, který vedl s Jimem Chanosem. Tedy známým investorem zaměřujícím se zejména na krátké pozice, tedy sázky na pokles ceny daného aktiva. Podle Krugmana je Chanos „velmi zajímavý člověk s neobvykle silným smyslem pro historii a samozřejmě velmi odlišným pohledem od těch z nás, kteří sice mluví o trzích, ale nejsou aktivními investory.“ Co v jejich rozhovoru zaznělo?

Krugman na úvod zmiňuje, že spotřebitelská důvěra se „propadá mnohem dříve, než čekal a sentiment ve stavebnictví také klesá… a střednědobá inflační očekávání, která zůstala utlumená po celou dobu prudkého nárůstu inflace po roce 2020, nyní vystřelila na úroveň, kterou jsme neviděli desítky let.“ Podle ekonoma je přitom „federální vláda v chaosu a DOGE propouští tisíce zaměstnanců, aniž by se viditelně snažila zjistit, zda to, co dělají, je důležité.“

Chanos pak k vývoji na trzích a svému přístupu kinvestováníuvedl, že po 40 letech dospěl k názoru, že jehopohledna to, co se stane, je v podstatě irelevantní.Pohledna věci, jako jesentimenta valuace, může ukázat, jaká jsouaktuálněrizika. Nemusí jít ale o dobrý nástroj časování trhu nebo indikátor, že se na trhu děje něco pochybného. Z tohoto pohledu je pak situace naamerickýchakciových trzích podle Chanose dost riziková. Jednak jsou velmi vysoko valuace, ty se „dříve vracely k průměru, ale nyní tak nečiní.“

K tomu se Chanos domnívá, že nyní existuje nový druh politického rizika, které by mohlo „posunout věci různými směry“. Nastala tedy kombinace vysokých valuací s „dynamikou, která je v politické oblasti poněkud nová.“ Na druhou stranu ale platí, že i když se trhy zdají být předražené, nemá smysl počítat s tím, že v dohledné době dojde k větší korekci.

Krugman pak s Chanosem hovořil o jeho krátkých pozicích na německé společnosti Wirecard. Podle ekonoma je na tomto případu pozoruhodné, že Chanos se sázkami na pokles ceny akcií uspěl na základě informací, které byly jednak plně veřejné a navíc se jim intenzivně věnovala média. Wirecard byl nakonec obviněn z podvodů v účetnictví a v roce 2020 firma zkolabovala. Chanos k tomu řekl, že situaci kolem ní sledoval od roku 2016 na základě zpráv, které tehdy z Evropy přicházely. V roce 2019 se společnosti věnovaly rovněž Financial Times. Ve článcích těchto novin vyšly i kopie dokumentů, které Chanose vedly k otevření významných krátkých pozic na akciích společnosti Wirecard.

Po zveřejnění článků ve Financial Times pak odstoupilo také představenstvo firmy, které si najalo KPMG, aby provedlo audit a vyjádřilo se k tomu, co tvrdili novináři a média. KPMG pak uvedlo, že společnost s nimi nespolupracuje, ale podle Chanose se valuace akcií ještě další dva měsíce „pohybovaly na šílených úrovních“. Až v červnu roku 2020 „firma přiznala, že nemá žádné peníze a vše během pár dní zkolabovalo“. V této souvislosti se dá hovořit o finanční kognitivní disonanci. Tedy situaci, kdy lidé nejsou ochotni přiznat si to, co mají na trzích přímo před očima.

Zdroj: Blog Paula Krugmana

https://paulkrugman.substack.com/p/why-ai-spending-reminds-jim-chanos