Průměrný plat ve státní a veřejné sféře, 49 049 korun hrubého měsíčně, byl loni stále vyšší než průměrná mzda ve sféře soukromé, tj. 48 910 Kč měsíčně. Přesto ministerstvo práce a sociálních věcí nyní přichází s návrhem, jenž by platy „eráru“ v příštím roce nejspíše navyšoval citelně výrazněji, než jak mají růst mzdy sféry soukromé.
Obnovil by se tak stav z let 2016 až 2020, kdy platy „eráru“ rostly rok co rok znatelně výrazněji než mzdy sféry soukromé, která přitom na onen „erár“ vydělává. Současná vláda navíc předešlé kabinety za nedostatečnou konsolidaci veřejných financí v předcovidových letech kritizuje; jedním z důvodů logicky musí být i přílišné přidávání ve veřejné sféře v té době.
V letech 2016 až 2020 rostla průměrná mzda v soukromé sféře, kterou Česká národní banka označuje jako tržní, průměrně o 6,1 procenta ročně. Pracovníci placení z peněz „eráru“ si ovšem v těch letech polepšovali průměrně o 7,6 procenta ročně, vyplývá dále z dat České národní banky, která „erár“ označuje jako „netržní odvětví“. V letech 2021 až 2024 rostly už rychleji výdělky pracovníků soukromé sféry. Tak by tomu mělo být i letos. V příštím roce ale tedy už tomu tak opět být nemusí.
Ministerstvo práce a sociálních věcí totiž nyní navrhuje plošné navýšení platů „eráru“ v příštím roce minimálně o pět procent. V další variantě by to mohlo být dokonce plošně o sedm procent. Ve zbývajících čtyřech variantách by navýšení svými náklady z hlediska veřejných rozpočtů buď zhruba odpovídalo zmíněnému plošnému navýšení sedmiprocentnímu, jehož náklady činí necelých 33 miliard korun, nebo je ještě výrazně převýšilo, v krajním případě o přibližně dvanáct miliard korun. Tento krajní scénář předpokládá plošné navýšení platů „eráru“ o sedm procent, přičemž část pracovníků tohoto „eráru“ – konkrétně úředníci, pracovníci v kultuře nebo administrativní a technické síly – by si polepšila dohromady dokonce o třináct procent.
V průměru tak náklady pěti ze šesti variant ministerstvem navrhovaných navýšení odpovídají průměrnému růstu platů v příštím roce v pásmu přibližně sedmi až deseti procent. To vše za situace, kdy mzdy sféry soukromé, resp. v tržních odvětvích, mají v příštím roce růst podle jarní prognózy České národní banky stoupnout jen o 5,1 procenta.
Ministerstvo práce a sociálních věcí tak navrhuje až takřka dvojnásobný nárůst výdělků pracovníků „eráru“ v porovnání s těmi, kteří ze svých daní a odvodů onen „erár“ financují.
Ze šesti variant, jež ministerstvo práce navrhuje, je vzhledem k očekávanému vývoji mezd v soukromé sféře obhájitelná pouze varianta nejméně nákladná, tedy varianta plošného přidání „eráru“ o pět procent. Ovšem i ta znamená dodatečné náklady pro veřejné rozpočty, tedy pro daňové poplatníky, v rozsahu přes 23 miliard korun.
Jestliže ministerstvo práce hájí své návrhy výraznou inflací zejména let 2022 a 2023 a pomalejším vzestupem platů „eráru“ v porovnání se mzdami sféry soukromé, což je situace, která nastala po roce 2020, resp. 2021, pak hájí nejen to, co současná vláda kritizuje na kabinetech předchozích, leč přehlíží i vývoj v jednotlivých částech netržní, platové sféry. Například reálné, tedy o inflaci očištěné, výdělky lékařů placených z veřejných rozpočtů stouply v letech 2020 až 2024 hned o 8,2 procenta. Přitom reálné mzdy v celé sféře soukromé v letech 2019 až 2024 nejen že nerostly, ale dokonce poklesly, a to dvě procenta.
Pokud tedy ministerstvo práce chce v situaci hluboce schodkového vývoje veřejných financí České republiky, kdy jsou deficity výrazně hlubší než v uvedeném období let 2016 až 2020, v příštím roce přidávat, mělo by tak činit přísně selektivně, pouze ve vybraných částech státní a veřejné sféry. A to tak, aby průměrný nárůst platů činil nejvýše pět procent, spíše však méně, ideálně kolem tří procent. Neboť jinak je otázkou, zda je takové navyšování dlouhodobě udržitelné.