Počet případů dočasné pracovní neschopnosti

Četnost dočasné pracovní neschopnosti (DPN) odráží ukazatel počtu nově hlášených případů pracovní neschopnosti. Tento absolutní ukazatel je rovněž vhodný pro posouzení trendů vývoje pracovní neschopnosti v čase. Z hlediska porovnání jednotlivých odvětví ekonomické činností či velikosti podniku má však vyšší vypovídací schopnost ukazatel relativní, a to v podobě počtu nově hlášených případů pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců v dané kategorii, např. ve zpracovatelském průmyslu či v malých podnicích.

Počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti – ukazatel zahrnuje nově hlášené případy pracovní neschopnosti vzniklé ve sledovaném období na základě hlášení o vzniku pracovní neschopnosti nemocensky pojištěných osob.

Počet případů pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců – ukazatel vyjadřuje počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti, které připadají v průměru na 100 nemocensky pojištěných osob.

Od 17. ledna do 28. února 2022 při testování na COVID-19 byly některým pracujícím vydány neschopenky pro karanténu či izolaci duplicitně. V zájmu operativního jednání při jejich vyřizování vydávali neschopenky jak praktičtí lékaři, tak krajské hygienické stanice. Z dostupných zdrojových databází však není možné duplicitní případy identifikovat a ani vyčíslit jejich míru. Údaje za rok 2022 tudíž nejsou srovnatelné s údaji za ostatní roky.

Do jisté míry má duplicitní vydávání neschopenek kromě počtu nahlášených případů vliv i na další prezentované a z nich odvozené ukazatele (počet kalendářních dnů v pracovní neschopnosti, průměrné procento dočasné pracovní neschopnosti, průměrný denní stav dočasně práce neschopných).

Vedle pandemie mělo na nárůst počtu případů pracovní neschopnosti v posledních letech také vliv (ačkoliv ve srovnání s pandemií podružný) zrušení karenční doby od 1. července 2019, kdy zaměstnanec nově dostává náhradu mzdy již od prvního dne neschopnosti, nikoliv až od dne čtvrtého, jako tomu bylo od roku 2009 do června 2019.

Tab. 2.1: Nově hlášené případy dočasné pracovní neschopnosti podle příčiny a pohlaví, 2014–2024 (v tis .)

Rok	Celkem	podle pohlaví		Pro nemoc	podle pohlaví		Pro pracovní úrazy	podle pohlaví		Pro ostatní úrazy	podle pohlaví
		muži	ženy		muži	ženy		muži	ženy		muži	ženy
2014	1 314,8	631,7	683,1	1 146,3	518,5	627,8	45,1	31,7	13,3	123,4	81,5	42,0
2015	1 563,5	751,8	811,7	1 383,9	632,6	751,3	46,3	32,1	14,2	133,3	87,0	46,2
2016	1 633,3	784,1	849,3	1 440,9	658,2	782,7	47,4	32,6	14,8	145,0	93,2	51,8
2017	1 707,5	814,5	893,0	1 510,9	687,8	823,1	47,5	32,6	14,9	149,1	94,1	55,1
2018	1 849,5	874,3	975,2	1 650,3	746,8	903,5	46,2	31,3	14,9	153,0	96,1	56,8
2019	1 914,8	902,3	1 012,5	1 711,2	772,9	938,3	44,6	30,1	14,5	159,0	99,3	59,7
2020	2 391,0	1 141,8	1 249,2	2 202,7	1 022,3	1 180,4	41,4	28,7	12,7	147,0	90,9	56,1
2021	2 754,8	1 342,9	1 411,9	2 549,7	1 213,5	1 336,3	44,9	31,1	13,8	160,1	98,3	61,8
2022	3 457,6	1 588,5	1 869,1	3 240,3	1 453,3	1 787,1	44,6	29,9	14,7	172,7	105,4	67,3
2023	2 535,2	1 134,2	1 401,0	2 323,2	1 004,5	1 318,7	43,5	28,5	14,9	168,4	101,1	67,4
2024	2 476,2	1 113,6	1 362,5	2 266,9	987,3	1 279,6	43,8	28,7	15,1	165,4	97,6	67,8

* Údaje za rok 2022 (celkem a pro nemoc) nejsou srovnatelné s údaji za ostatní roky.

Zdroj: ČSÚ

Jak je možné vidět z tabulky 2.1, v roce 2024 bylo v Česku nahlášeno 2 476 tisíc případů pracovn í neschopnosti celkem , o 59 tisíc (2,3 %) případů méně než v předcházejícím roce. Počet nově hlášených případů za celý rok 2024 se umístil mezi hodnotami z let 2020 a 2021. Ve srovnání s předpandemickým rokem 2019 došlo v roce 2024 k nárůstu počtu případů o 29 % (561 tisíc).

Ve druhém pololetí roku 2024 bylo nahlášeno celkem 1 200 tisíc případů dočasné pracovní neschopnosti, o 76 tisíc případů méně než v pololetí prvním. Jak ilustruje graf 2.1, při porovnávání dat za pololetí daného roku přetrvává (s výjimkou roku 2020) trend výskytu vyššího počtu nově hlášených případů pracovní neschopnosti v prvním pololetí. Obdobná situace platí také u podskupiny pracovních neschopností pro nemoc, viz graf 2.2.

Graf 2.1: Nově hlášené případy dočasné pracovní neschopnosti, 2015–2024 (v tis.)

 

* Údaje za 1. pololetí roku 2022 nejsou srovnatelné s údaji za 1. pololetí ostatních let.

Zdroj: ČSÚ

V roce 2024 bylo v Česku evidováno 2 267 tisíc případů pracovní neschopnosti pro nemoc, o 56 tisíc (2 %) případů méně než v roce 2023. Do počtu případů pro nemoc jsou kromě nemocí jako takových započítávány také karantény a izolace. Na celkovém počtu případů pracovní neschopnosti se tato podskupina podílela z necelých 92 %. Při srovnání s předpandemickým rokem 2019 došlo k nárůstu o 556 tisíc případů (32 %).

Na grafu 2.2 je zobrazen vývoj pololetního počtu případů pracovní neschopnosti pro nemoc. Za druhé pololetí roku 2024 bylo nahlášeno 1 098 tisíc případů dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc (92 % z pracovní neschopnosti celkem), o více než čtyři tisíce méně při srovnání se stejným obdobím roku 2023. Při srovnání s 2. pololetím 2019 (obdobím před pandemií), počet neschopenek pro nemoc v druhé polovině roku 2024 stoupl o necelou třetinu (31 %), v absolutních číslech o 260 tisíc. Obdobné hodnoty vykazovalo i porovnání prvních šesti měsíců těchto dvou let (nárůst o 34 %, resp. 296 tisíc případů).

Dopad legislativních změn na statistiku pracovní neschopnosti je zřejmý zejména u případů pracovní neschopnosti pro nemoc. Na počet případů pracovní neschopnosti pro úrazy takový vliv nemají. Legislativní úpravy ve vyplácení dávek nemocenského se nejvíce projevují v četnosti případů méně závažných a krátkodobých pracovních neschopností, např. u nemocí dýchacích cest (běžná nachlazení, záněty horních cest dýchacích apod.).

Graf 2.2: Nově hlášené případy dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc, 2015–2024 (v tis.)

 

* Údaje za 1. pololetí roku 2022 nejsou srovnatelné s údaji za 1. pololetí ostatních let.

Zdroj: ČSÚ

Do roku 2018 platil trend, že během prvních šesti měsíců roku je hlášeno značně více případů pracovní neschopnosti než v pololetí druhém. Jedním z možných vysvětlení mohou být jarní chřipkové epidemie. Naopak poklesu počtu případů ve druhém pololetí nahrávají letní, podzimní či vánoční prázdniny. Pokud se nejedná o onemocnění závažnějšího charakteru, pojištěnec se může během dovolené zotavit sám bez nutnosti návštěvy lékaře a vystavení pracovní neschopnosti. Jedním z faktorů, které zapříčinily meziroční nárůst počtu nových případů pracovní neschopnosti způsobených nemocí oproti druhé polovině roku 2018, je patrně zrušení karenční doby od 1. července 2019, kdy je nově náhrada mzdy od zaměstnavatele zaměstnanci vyplácena již od prvního dne neschopnosti, nikoliv až od čtvrtého. Rozdíl mezi prvním a druhým pololetím v roce 2019 již tedy nebyl tak výrazný jako v předchozích letech.

V roce 2020 statistiky pracovní neschopnosti ovlivnila koronavirová pandemie, kdy ve druhém pololetí Česko zasáhla podzimní vlna onemocnění. Zatímco mezi prvními pololetími let 2019 a 2020 došlo k nárůstu o 104 tisíc (o 12 %) případů pracovní neschopnosti pro nemoc, mezi druhými pololetími se počet případů zvýšil o 387 tisíc (o 46 %). Graf 2.2 dále ilustruje vysoké hodnoty ve druhých pololetích let 2020 a 2021, kam spadají podzimní vlny onemocnění COVID-19. Toto období už ovšem nevykazuje tak vysoký meziroční růst. Podobných hodnot bylo dosaženo také ve druhé polovině roku 2022. Dramatické zvýšení počtu případů pracovní neschopnosti pro nemoc lze pozorovat i v prvním pololetí tohoto roku, ovšem míra navýšení je do určité míry zkreslena. Jak již bylo zmíněno, ve statistikách ze začátku roku 2022 se mohou nacházet duplicity vzniklé v zájmu zajištění co nejrychlejšího zabránění šíření onemocnění. Tyto případy však není možné identifikovat a z celkových dat vyloučit. Přestože v 1. pololetí roku 2021 odstartovalo očkováním proti onemocnění COVID– 19, počet neschopenek, zejména z důvodu karantén, byl i nadále mimořádně vysoký. Za 1. pololetí roku 2021 bylo nahlášeno celkem 1 300 tisíc případů dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc, tedy o necelou polovinu více než v době před pandemií. Během 1. pololetí roku 2020 se počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti pro nemoc blížil milionu. Dva roky nato už se (pravděpodobně vlivem vysoce infekční a na očkování nereagující varianty COVIDu-19 omikron, ale rovněž z výše zmíněných metodologických důvodů) přiblížil dvěma milionům. Za prvních 6 měsíců roku 2022 bylo nahlášeno více případů než za celý rok 2019.

V roce 2024 bylo nahlášeno 44 tisíc případů pracovní neschopnosti pro pracovní úraz. Po jednoletém poklesu v roce 2020 (na 41 tisíc pracovních úrazů vyžadujících pracovní neschopnost), se čísla vrátila na hodnoty roku 2019. Meziročně se počet neschopností z důvodu pracovních úrazů zvýšil o 339 případů. Naopak ostatních úrazů (mimopracovních) vyžadujících vydání neschopenky meziročně o tři tisíce ubylo (na 165 tisíc).

Ženy nastupují do pracovní neschopnosti častěji než muži, v roce 2024 v 55 % případů. Tento nebývale vysoký podíl může opět souviset s migrací z Ukrajiny. Celkem bylo evidováno 1 363 tisíc případů pracovní neschopnosti žen, viz graf 2.3. Počet neschopenek mužů byl o 249 tisíc nižší. U dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc je rozdíl mezi pohlavími ještě větší. Ženy (s 56% podílem) vykázaly o 292 tisíc případů dočasné pracovní neschopnosti více než muži.

Graf 2.3: Nově hlášené případy dočasné pracovní neschopnosti podle příčiny a pohlaví, 2024 (v tis.)

Zdroj: ČSÚ

Z celkového počtu nově hlášených případů pracovní neschopnosti pro pracovní úraz připadala v roce 2024 na ženy třetina (35 %) z nich. Tato skutečnost je dána také odlišnou odvětvovou strukturou zaměstnanosti žen a mužů. V odvětvích se zvýšeným rizikem výskytu pracovního úrazu převládají muži, např. odvětví Těžba a dobývání, Zpracovatelský průmysl, Stavebnictví, Doprava a skladování či Zemědělství, lesnictví, rybářství. Naopak odvětvové sekce, kde v zaměstnání převažují ženy a rizika pracovních úrazů bývají méně častá, jsou např. Peněžnictví a pojišťovnictví, Veřejná správa, Vzdělávání nebo Zdravotní a sociální péče.

Až do roku 2020 byl u pracovních neschopností z důvodu nemoci podíl podle pohlaví dlouhodobě relativně konstantní. Neschopenky mužů činily maximálně 46 %. V roce 2021 se podíl zvýšil na 48 % a o rok později opět poklesl na 45 %. V roce 2024 se muži na pracovních neschopnostech z důvodu nemoci podíleli ze 44 %. U pracovních neschopností zapříčiněných úrazem podíl žen v čase roste, což je zřejmé zejména u ostatních úrazů, kdy v roce 2014 ženy nahlásily 42 tisíc případů, kdežto v roce 2024 již 68 tisíc úrazů. Nárůst v absolutních hodnotách je však patrný i u mužů, počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti z důvodu ostatních úrazů v roce 2014 činil 82 tisíc, v roce 2024 poté 98 tisíc. Z hlediska příčin se u žen v uplynulém roce 1 280 tisíc (94 %) nově hlášených případů dočasné pracovní neschopnosti týkalo nemoci, 15 tisíc (1 %) pracovních úrazů a 68 tisíc (5 %) ostatních úrazů. Muži byli v roce 2024 v pracovní neschopnosti z důvodu nemoci v 987 tisících případů (89 %), kvůli pracovnímu úrazu ve 29 tisících případů (3 %) a z důvodu ostatních úrazů v 98 tisících případů (9 %) .

V relativním přepočtu na 100 pojištěnců (viz podrobněji graf 2.4) v roce 2024 oproti roku 2019 (době před pandemií) přibylo necelých 12 případů pracovní neschopnosti bez ohledu na příčinu, hodnota tak činila 52 případů. Pro nemoc připadalo v roce 2024 na 100 pojištěnců 48 nově hlášených případů dočasné pracovní neschopnosti, téměř dvojnásobek oproti roku 2014. Zatímco u mužů v posledním roce počet případů pracovní neschopnosti celkem (ať už pro nemoc nebo úraz) dosáhl 48, mezi ženami se jednalo o 56 neschopností.

Co se týče pracovní neschopnosti z důvodu úrazů, tak vyjma roku 2020, kdy počet úrazů na 100 pojištěnců poklesl, panuje víceméně stagnace. Dá se předpokládat, že výkyv v roce 2020 souvisel s vyhlášením nouzového stavu, celkovým omezením pohybu, uzavřením některých podniků a větší mírou práce z domova. Počet udělených neschopenek pro pracovní úraz se pohybuje okolo 1 případu na 100 pojištěnců. U ostatních úrazů pak aktuální hodnota pro rok 2024 činila 3,5 případů na 100 pojištěnců.

Graf 2.4: Nově hlášené případy dočasné pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců podle příčiny, 2014–2024

 

* Údaje za rok 2022 (celkem a pro nemoc) nejsou srovnatelné s údaji za ostatní roky.

Zdroj: ČSÚ

Nejvíce nových případů dočasné pracovní neschopnosti bylo v roce 2024 nahlášeno u subjektů, které dle převažující ekonomické činnosti spadají do odvětvové sekce Zpracovatelský průmysl (777 tisíc případů) a Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel (310 tisíc). Tento stav není překvapivý, neboť se jedná o odvětví zaměstnávající nejvíce osob, viz kapitola 4.1. Naopak nejméně případů v absolutních číslech zaznamenala odvětví Těžba a dobývání (10 tisíc) a Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu (15 tisíc).

V porovnání s rokem 2019 vzrostl počet případů dočasné pracovní neschopnosti ve všech sekcích ekonomické činnosti kromě sekcí Těžba a dobývání (o 907 případů méně) a Ostatní činnosti (o 1,4 tisíce případů méně), kam spadají např. činnosti podnikatelských, zaměstnavatelských, profesních a odborových organizací nebo též kadeřnické, kosmetické a obdobné činnosti. K nejvyššímu, téměř 92% nárůstu počtu případů došlo v sekci Vzdělávání (o 123,5 tisíce).

Taktéž v porovnání s rokem 2014 vzrostl počet případů dočasné pracovní neschopnosti nejvíce v odvětvové sekci Vzdělávání, a to o 175 tisíc případů (o 211 %). O 149 tisíc (175 %) vzrostl tento ukazatel i u subjektů s převažující ekonomickou činností Zdravotní a sociální péče. Dvojnásobně pak počet případů dočasné pracovní neschopnosti mezi lety 2014–2024 vzrostl například v sekcích Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel, Doprava a skladování či Kulturní, zábavní a rekreační činnosti.

Absolutní počty nově hlášených případů jsou ovlivněny odvětvovou strukturou národního hospodářství a zaměstnaností v jednotlivých odvětvích. Z tohoto důvodu má vyšší vypovídací schopnost již zmíněný relativní ukazatel – počet nově hlášených případů na 100 pojištěnců v daném odvětví. Vývoj počtu případů pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců v jednotlivých odvětvích mezi lety 2019 a 2024 je zobrazen na grafu 2.5, srovnání za delší časové období let 2014–2024 poté poskytuje tabulka 2.2.

Graf 2.5: Nově hlášené případy dočasné pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců podle odvětví (sekce CZ-NACE), 2019 a 2024

 

Zdroj: ČSÚ

Nejvíce případů dočasné pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců bylo v roce 2024 zaznamenáno v odvětví Zpracovatelský průmysl (67), následované odvětvími Zásobování vodou; činnosti související s odpady a sanacemi a Administrativními a podpůrnými činnostmi (57). Nejnižší počet případů dočasné pracovní neschopnosti v přepočtu na 100 nemocensky pojištěných evidovala odvětví Činnosti v oblasti nemovitostí (26) a Profesní, vědecké a technické činnosti (29). Celorepublikový průměr bez ohledu na odvětví činil již zmíněných 52 případů na 100 pojištěnců.

V roce 2024 bylo nahlášeno o necelých 23 případů na 100 pojištěnců více než v roce 2014. Nejdynamičtější nárůst za dané období je patrný u sekce Vzdělávání (o 32 případů, tj. 132 %), resp. u Zpracovatelského průmyslu, kde hodnota ukazatele vzrostla o 30 případů na 100 pojištěných, tj. o 80 %. I ostatní odvětvové sekce vykázaly zvýšení počtu případů na 100 pojištěných osob.

Nejvyšší počet (61) případů pracovní neschopnosti pro nemoc v přepočtu na 100 pojištěnců zaznamenal v roce 2024 Zpracovatelský průmysl, na druhém místě se s 54 případy umístila sekce Vzdělávání, u níž počet neschopností oproti období před pandemií (2019) vzrostl o 20 případů. Zvýšený nárůst by mohl souviset s nelehkými výzvami, kterými si pracovníci ve školství za uplynulé roky prošli. Od distanční výuky, přes opětovnou adaptaci na prezenční výuku, až po integraci ukrajinských dětí. Nárůst o 16 a 15 případů pracovní neschopnosti pro nemoc na 100 pojištěnců zaznamenaly sekce Zdravotní a sociální péče a Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení. Naopak v sekcích Peněžnictví a pojišťovnictví, Ostatní činnosti či Informační a komunikační činnosti došlo k nejmenším nárůstům, jmenovitě okolo dvou až tří případů na 100 pojištěnců.

Tab. 2.2: Nově hlášené případy dočasné pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců podle odvětví (sekce CZ-NACE), 2014–2024

Sekce CZ-NACE	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022*	2023	2024
Celkem	29,5	34,7	35,7	36,6	39,1	40,5	51,0	58,5	72,8	53,2	52,0
A – Zemědělství, lesnictví a rybářství	26,5	30,6	30,9	32,4	34,4	34,6	43,0	52,8	58,1	41,7	41,8
B – Těžba a dobývání	36,0	39,7	39,7	39,5	42,7	44,5	71,1	70,1	75,3	51,9	53,1
C – Zpracovatelský průmysl	37,7	45,1	47,2	48,2	51,8	53,9	67,1	80,4	94,6	69,1	67,7
D – Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu	19,7	23,0	23,5	25,3	29,0	30,0	36,1	41,9	51,5	37,0	38,0
E – Zásobování vodou; činnosti související s odpady a sanacemi	29,7	34,5	36,1	37,7	40,9	42,6	51,8	65,6	75,4	56,7	57,0
F – Stavebnictví	27,0	30,9	31,2	31,6	32,7	33,9	44,2	52,4	56,0	41,0	41,2
G – Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel	26,3	30,3	33,8	34,5	37,6	40,3	49,9	56,9	71,7	51,2	50,8
H – Doprava a skladování	27,3	32,5	33,6	36,4	39,2	39,9	50,0	61,2	70,0	51,2	50,8
I – Ubytování, stravování a pohostinství	23,7	26,9	28,0	27,9	29,9	30,8	41,5	39,2	51,9	38,2	41,8
J – Informační a komunikační činnosti	21,7	23,1	23,8	24,7	25,7	27,3	26,0	28,9	38,7	30,2	30,0
K – Peněžnictví a pojišťovnictví	25,2	28,3	27,8	27,3	29,4	30,9	30,2	31,2	41,7	33,7	32,5
L – Činnosti v oblasti nemovitostí	14,0	16,3	16,5	15,7	17,4	18,4	24,3	28,7	34,5	25,0	25,6
M – Profesní, vědecké a technické činnosti	18,3	21,1	21,3	21,8	22,5	23,0	27,6	30,3	39,5	29,3	28,6
N – Administrativní a podpůrné činnosti	40,3	48,2	49,4	48,6	48,6	49,7	56,9	66,4	70,4	56,0	56,9
O – Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení	26,3	31,5	30,7	31,3	34,0	35,5	44,9	52,7	77,0	54,0	51,0
P – Vzdělávání	24,4	30,5	30,5	32,6	35,9	36,0	43,3	55,7	86,4	63,1	56,6
Q – Zdravotní a sociální péče	25,4	29,7	30,4	31,3	33,7	35,2	59,7	52,1	72,2	53,1	51,9
R – Kulturní, zábavní a rekreační činnosti	20,5	24,1	24,6	24,4	26,8	27,9	34,1	36,5	56,1	39,1	39,4
S – Ostatní činnosti	23,5	27,5	28,1	27,8	29,8	31,3	40,6	44,2	56,3	33,9	33,7

* Údaje za rok 2022 nejsou srovnatelné s údaji za ostatní roky.

Zdroj: ČSÚ

Nejvíce případů dočasné pracovní neschopnosti pro pracovní úraz na 100 pojištěnců, což je možné chápat jako ukazatel vyjadřující „stupeň rizikovosti“ daného odvětví, bylo v roce 2024 (ale též dlouhodobě) evidováno u sekce Zemědělství, lesnictví a rybářství (2,4), následované sekcemi Zásobování vodou; činnosti související s odpady a sanacemi (2,2) a Těžba a dobývání (1,9). Naproti tomu nejméně pracovních úrazů bylo zaznamenáno v podnicích působících v odvětvích Peněžnictví a pojišťovnictví a Informační a komunikační činnosti (shodně 0,09). Průměrně za všechna odvětví připadalo na 100 pojištěnců 0,9 případu pracovní neschopnosti pro pracovní úraz. Podrobněji o pracovních úrazech pojednává kapitola 4.5.

Rozdíly v pracovní neschopnosti lze analyzovat také podle velikosti podniku. V relativním pojetí při přepočtu na 100 pojištěnců první místo zaujímaly podniky zaměstnávající 100–249 a 250–499 zaměstnanců. Tyto firmy během roku 2024 v průměru zaznamenaly okolo 60 pracovních neschopností v přepočtu na 100 pojištěnců. S minimálním odstupem následovaly podniky s 50–99 a s více než 500 zaměstnanci. Tyto velikostní kategorie vykázaly 59, resp. 58 případů pracovních neschopností v přepočtu na 100 pojištěnců. Výrazně méně případů pracovní neschopnosti vykázaly firmy mající do 50 zaměstnanců, kde na 100 pojištěnců připadalo 40 hlášení. Nejméně případů bylo zaznamenáno u OSVČ, a sice 16 na 100 nemocensky pojištěných OSVČ. Zde je však nutné mít na paměti, že nemocenské dávky jsou vypláceny až od 15. dne pracovní neschopnosti (do té doby vyplácí náhradu mzdy zaměstnavatel), a proto se OSVČ nevyplatí při krátkodobější nemoci nastupovat do pracovní neschopnosti.

Dalším kritériem, podle kterého je možné hodnotit pracovní neschopnost nemocensky pojištěných, je rozdělení na podniky domácí vs. podniky pod zahraniční kontrolou. Např. u nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou v roce 2024 připadlo na 100 nemocensky pojištěných 64,5 nahlášených případů v porovnání s 48 případy u domácích nefinančních podniků. Pracovní neschopnost zaměstnanců v domácích podnicích však trvala v průměru o 6,7 dnů déle (35,5 dne) než u podniků pod zahraniční kontrolou (29 dnů). Podrobnější údaje za nefinanční podniky jsou obsaženy v tabulkové příloze – části 5.