Průběh:

Během odpoledne se začnou postupně tvořit slabší přeháňky v oblasti Šumavy a jižních Čech. Další ohniska slabé konvekce v téže době nalezneme zejména na Polské straně Krkonoš a západně od našich hranic v Německu. Většina modelů se shoduje na první iniciaci bouřek přibližně po 17 hodině v oblasti severního Rakouska, těsně u hranic s jihočeským krajem. Tato oblast je známá i z historie, kdy v těchto lokalitách často začínaly svůj rozvoj silné bouřkové systémy. Další přeháňky nebo slabší bouřky se mohou tvořit i v oblastech Písecka.

To hlavní přijde ale s večerem. Kolem 20 hodiny panuje poměrně velká modelová shoda na tom, že nejvýraznější bouřky zasáhnou zejména jižní partie Jihočeského kraje a Vysočiny. Bouřky se budou organizovat do větších shluků či linie, která bude během první poloviny noci postupovat od jihozápadu dále na severovýchod. Nejsilnější bouřky se objeví kolem 21 hodiny, a to v oblastech kolem Jindřichova Hradce až po Jihlavu. Některé modely ukazují další ohniska bouřek v severovýchodních partiích Čech, konkrétně kolem Hradce Králové a dále směrem ke Krkonošům. Praze by se bouřky měly vyhnout. Mírně zvýšená šance panuje kolem dvacáté hodiny v jihovýchodních partiích a na Praze-Východ, kde mohou svým okrajem zasáhnout již postupující bouřky od jihozápadu. Jak se budou bouřky během noci na úterý přesouvat dále k východu bude bouřková činnost postupně slábnout.

Mezi největší nebezpečí bouřek bude v případě jejich lepší organizace do protáhlé linie nárazy větru. Ty mohou dosahovat hodnot kolem do 70 km/h, jen velmi ojediněle i více. Odhady velikosti krup nepřesahují 2-3 cm. Dalším doprovodným jevem budou přívalové srážky, nejextrémnější odhady počítají s hodnotami kolem 25-35 mm.

Většina modelů se shoduje jen na průměrné až mírně zvýšené energetické podpoře pro vznik bouřek (CAPE). Ta se měří v j/kg (Joule na kg). Predikované hodnoty jsou v rozmezí 600-800 j/kg. Jen malé procento modelů počítá s hodnotami vyššími. Pro příklad uveďme, že hodnoty převyšující 2500 j/kg bývají spojené už se skutečně významnými bouřkovými situacemi. Na druhé straně o povaze bouřek nerozhoduje jen dostupná energie, tak jako automobil potřebuje i olej, potřebují bouřky další ingredience, aby se skutečně staly nebezpečnými. V takovém případě sledujeme jak se chová vítr s výškou (střih větru). Ten bude během dne stoupat na hodnoty kolem 17 m/s ve vrstvě 0-6 km. Tento parametr je stále v běžných hodnotách, ale k večeru může stoupat až na 19-20 m/s. To by s dalšími bouřkovými parametry mohlo napomáhat vzniku i bouří takzvaného supercelárního typu. 

Co jsou to supercely?

Supercela je speciální typ konvektivní buňky, tedy vertikálně mohutného oblaku, která vykazuje dlouhodobější rotací vzestupného proudu, mezocyklóny. Supercelární bouře vznikají díky kombinaci různých meteorologických ingrediencí, například změnou směru a rychlosti větru s výškou, takzvaný střih větru. Dalším parametrem je takzvaná helicita, což je zjednodušeně veličina určující pravděpodobnost, že vzestupné proudy, které napájejí bouřku budou mít tendenci rotovat. Bouřka se stává supercelou ve chvíli, kdy se vytvoří takzvaná mezocyklóna, což je rotujícího vzestupného proudu. Kolem tohoto “bodu” se bouře otáčí a tím i stoupá povětšinou její nebezpečnost.

V USA jsou tyto typy bouří zodpovědné za většinu tornád. Je vhodné uvést, že i v USA je většina tornád slabší intenzity, kolem F1-F2, jen menší procento tornád dosahuje síly F3 až F5. Na našem území je predikce supercel obecně mnohem složitější. Je to dáno zejména povahou našeho terénu, který může mít významný vliv na reálné hodnoty některých parametrů, například na onen zmíněný střih větru. Jinak se vítr stáčí na planinách, jinak u hor, někdy naopak může v blízkosti hor zesilovat a tvořit lokálně vhodnější podmínky pro tvorbu rotujících bouří. Vzato zcela obecně. Pokud mluvíme o podmínkách vhodných pro supercely, nikoliv jednu supercelu, pak máme na mysli takové prostředí, kde některé bouřky mohou vykazovat rotaci. Existuje několik základních scénářů, které favorizují vznik supercel, například podmínky s velmi vysokou dostupnou energií v řádu několika tisíců j/kg a slabším střihem větru. Na druhé straně existuje i varianta s méně výraznou dostupnou energií, ale za to velmi turbulentním prostředím, kde se vítr prudce stáčí s výškou a rotace se tak může projevit i na mnohem menších bouřkách vzácně i silnějších přeháňkách. Pak hovoříme o takzvaných mini-supercelách.

Závěr

Podmínky, které budou během pondělního večera panovat nad naším územím bouřky supercelárního charakteru nevylučují, protože k večeru na pomezí Čech a Moravy a v severovýchodních Čechách budou některé parametry určující šanci na rozvoj tohoto typu bouří zvýšené. Rozhodně ale není důvod k panice. Vliv na projevy či nebezpečnost daných bouřek by to ale mít nemělo. Supercela je v dnešní, lépe informované době už relativně běžným sub-typem bouřkového spektra, který patří do koloritu našeho klimatu, tak jako duha, halové jevy či sněhová bouře. Pravdou je, že za většinu škod připisovaných silným bouřím mohly často bouře supercelárního typu, takže opatrnosti není v případě supercel nikdy nazbyt. Na druhé straně mnoho z nich ještě v době před běžným používáním mobilních telefonů zcela unikalo pozornosti a až nyní s lepší technikou a obecnou informovaností vidíme, že tento typ bouří je v rámci celé Evropy poměrně běžným jevem.

Malý typ pro čtenáře:

To, že bouřka může být supercelou se dá poznat podle jejího odklonu od proudění. To se na radaru projevuje povětšinou tak, že se bouřka pohybuje směrem doprava od směru postupu ostatních bouřek. Například v případě severozápadního postupu se bouřka bude radarově stáčet mírně k jihu, v případě jihozápadního postupu mírně na východ. Není to samozřejmě 100% fungující pravidlo, ale v některých případech, zejména osamocených bouřkových jader je toto chování ve většině případů příznakem, že bouřka je supercelou.