Podle Bloombergu nyní „Buffettův oblíbený valuační indikátor vysílá signál ke koupi akcií“. Já bych nabídl alternativní pohled. Jde v podstatě o volné pokračování včerejší úvahy, která se zaměřovala na to, že podle poměrů cen akcií k tržbám (PS) je nyní americký akciový trh valuačně mimořádně našponovaný. Možná tomu tak je, ale na základě PS bych to určitě netvrdil. Co onen „Buffettův“ indikátor?

Následující graf ukazuje vývoj poměru kapitalizace amerického akciového trhu k nominálnímu produktu (známý investor jej prý má v oblibě). Tento pohled je na první pohled smysluplný – ukazuje, jak se akciový trh zvětšuje, či zmenšuje relativně k celé ekonomice. Jenže už v tomto bodě si můžeme uvědomit, že akciový trh, ceny na něm a kapitalizace jsou dány tím, jakých zisků a toku hotovosti dosahují obchodované firmy. A ne tím jaké jsou příjmy v celé ekonomice*. Cesty obou se tak mohou výrazně rozcházet a nemusí jít o žádnou indikaci nějakého excesu. V podstatě se u tohoto měřítka a grafu bavíme o tom, že akciový trh není ekonomika a naopak. I když spolu souvisí, vazba to není 100 % a v čase se může měnit.

Zdroj: X

Vedle výše uvedené výhrady k poměru kapitalizace kHDPje tu ještě jedna, podle mne také podstatná: Kapitalizace trhu by měla přirozeněrůstrychleji než produkt. Vezměme si extrém, v němž nebudoufirmyna trhu vyplácet žádnédividendya veškerá realizovaná návratnost bude generována přes posilování cen arůstkapitalizace. Nominálnírůstproduktu tak může v nějaké stabilní stavu dosahovat 4 – 5 %, růst trhu zhruba dvojnásobku. Bezrizikovésazbytotiž mohou dosahovat také 4 – 5 % a k tomu přidejme 4 – 5 % rizikovou prémii. Máme požadovanou návratnost 8 – 10 % a v delším období by návratnost realizovaná měla odpovídat této návratnosti požadované.

Růst trhu je tedy v tomto jednoduchém modelu dvojnásobný ve srovnání s růstem HDP. Čím více návratnosti trhu by pak bylo generováno přes dividendy, o to více by se tempa růstu cen a kapitalizace přibližovala. Na dividendově výživném trhu by zase kapitalizace rostla přirozeně pomaleji, než HDP. Soustavný pokles poměru kapitalizace k HDP by zase tak neindikoval žádnou příležitost k nákupu, či levnost trhu. Se současnými dividendovými výnosy kolem 1,3 % je ale relevantní spíše výše uvedený příklad*.

Tento valuační poměr je tedy z mého pohledu slabý. Pokud se pak podívám na graf, současná hodnota zhruba odpovídá pokračování trendu nastaveného po roce 2008. Z hodnot hluboko pod jednou jsme se dostali ke dvěma a po současné korekci k cca 1,8. Já bych to samo sobě signálem ke koupi nenazýval, Bloomberg situaci takto vnímá. Přesněji řečeno, já si nejsem jistý, že nějaký spolehlivý signál ke koupi, či prodeji vůbec existuje. Že existuje nějaký spolehlivý signál časování trhu. Pokud ano, valuační měřítka (i ty lepší) to asi nebudou. Valuace já vnímám spíše jako ukazatel toho, jak nyní investoři uvažují, jak vnímají budoucnost a na co je tak mimo jiné trh náchylný, kde je potenciál pro další růst, pokles, jaká může být dlouhodobá návratnost…

*Například kolem roku 2000 se podíl zisků na nominálním produktu pohyboval kolem 8 %, nyní dosahuje asi 14 %. Vzrostl tedy o 75 %. Včera jsem poukazoval na to, že sledovat historický a současný vývoj poměrů cen akcií k tržbám je ošemetné kvůli měnícím se maržím. V tomto případě je zase jedním z důvodů ošemetnosti zase tato změna poměru zisků k celkovým příjmům. Přitom v posledních desetiletích jde ruku v ruce zvyšování poměru zisků na HDP a růst marží.