Co táhne americké akcie blíž k předchozím maximům? Minulý týden jsem tu psal, že víra v potenciál nových technologií je tak silná, že zastiňuje i to, co se aktuálně děje v ekonomice a na poli vládní politiky. Možná ale dochází i k výraznému přehodnocení krátkodobého/cyklického výhledu. Nebo dokonce i dopadu vládní politiky? Pár slov k těmto tématům…

V předchozích měsících jsem poukazoval na „překvapení z Atlanty“, tedy na velmi nízké odhady růstu ekonomiky z modelu Fedu v Atlantě (a to i po očištění efektu dovozů zlata). První čtvrtletí nedopadlo tak zle, jak indikovala Atlanta, ale směr vystihla dobře. Bylo by tak namístě podívat se na to, co říká nyní. Jak ukazuje dnešní první graf, teď je situace v podstatě obrácená – pro druhé čtvrtletí model odhaduje růst vysoko nad současným konsenzem a také nad potenciálem:

Zdroj: X

Druhý obrázek pak ukazuje určitou úvahu od Goldman Sachs, která dává dohromady relativní návratnost cyklických sektorů k defenzivním nastranějedné a odhadyrůstuod konsenzu na struně druhé. K tomu GS přidává svou vlastnípredikciceloročního růstu:

Zdroj: X

Na počátku roku se cyklické sektory z evidentních důvodů relativně k defenzivním propadly, pak nastal velký obrat na trhu celkově a i na této relativní sektorové rovině. Ani zde není situace na nových vrcholech, ale nástup cyklických akcií je velmi ostrý. Ve vztahu k odhadovanému růstu by mělo dojít v logice grafu k něčemu podobnému. GS to nyní vidí na 1,5 % růst, což je stále asi 25 % pod běžně odhadovaným potenciálem. Ale samozřejmě vysoko nad nějakou recesí.

Ekonomika tedy podle některých ukazatelů dělá velký „U“ obrat k vyššímu růstu a trhy stále více věří tomu, že situace na rovině cel se dostane do nějaké snesitelné parciální rovnováhy. Fakticky tak trhy možná věří hlavně tomu, že mají regulační vliv na současného amerického prezidenta a jeho vládu. S ohledem na současné dění to nemusí být neopodstatněná víra. K tomu mohou opět ožívat naděje ve vztahu v deregulaci, ke snižování daňové zátěže a možná dalším věcem.

Moje vlastní základní teze je přitom stále stejná – z chaosu a mylných předpokladů ekonomické politiky těžko vzejde nějaký celkově dobrý výstup. Ale míra možných škod se ve srovnání se situací před velkým celním obratem asi znatelně snížila. Samo o sobě by to na nějaké slavení na akciích asi nestačilo. Ale v kombinaci s vizemi kolem AI a spol. to generuje současnou rally, která zvedá valuace opět do rovin velkého optimismu.

Uvažuji i nad tím, že pokud by došlo k velké a smysluplné (!) deregulaci a snížení daní, je tu otázka trvanlivosti. Zrovna tak jako u cel, ale u nich je to otázka povzbuzující. Jde o připomínku politického cyklu a toho, že politické kyvadlové pohyby z extrému do extrému nejsou výjimkou a celkově žádné velké přínosy nemají. A snižováním daní se prolíná i téma rostoucího vládního zadlužení a vysokých deficitů.

Investor by mohla na to vše mohl namítnout, že trhy se o nějaké systematičtější uvažování v této oblasti nezajímají, rozhodují krátkodobé dojmy, data, radosti a strasti. Což zase mimo jiné ukazuje, že trhy nemusí být ani zdaleka tím nejlepším indikátorem dobré, či špatné ekonomické politiky.